Ahoj, tak jsem tu zase, abych zrekapitulovala uplynulý měsíc.
Takže očkování. To se samozřejmě konalo, akorát jsem pak měla trošku jedovatý kakání, takže se mi neustále opupínkovavala zadnička. Ale už je to dobrý. Akorát, že 9.května jdu znovu na to samé - už se moc těším :-(
Zubů už mám 8. Tak jsem myslela, že od nich bude chvíli pokoj, ale chyba lávky. Začaly zlobit dolní stoličky (myslím, že jsou to čtyřky). Takže chvíli je klid, pak si vzpomenou a začnou něco dělat, pak je zase klid. Je to jak na houpačce.
Jó houpačka, tak tu už mám taky a moc se mi v ní líbí. Je to super, málem mě z ní nemůžou ani dostat. A taky jsem si oblíbila trpaslíka na zahradě. Říkáme mu Pepa. Ale je to proto, že teď je u mě všechno "pepe". Tím samozřejmě přivádím mámu k šílenství, protože někam ukážu, řeknu pepe a chci to. A když to nedostanu, tak se začnu vztekat, protože jááá tooo chcii :-)))
Taky jsem už dostala boty na ven, protože se udělalo krásně. Mám pevné boty do nepohody, sandálky do hezkého počasí a bačkůrky (na doma-hihi). Ty už mám druhý, protože ty starý mi už byly malé. No, takže když teda mám boty, tak mě máma občas vypustí venku do terénu. Nejraději si tlačím kočárek. Občas takhle tlačím malého Kubu, ale teta mi pomáhá, protože ten kočárek ještě neumím řídit.
Zatím ještě nespolupracuju s ručičkama, na to jsem pohodlná. Proč, když to ostatní udělají za mě, že? Ale časem na to taky dojde. Zatím se učím zvířátka a jak dělají. Vím, kde má panenka na obličeji oči, uši, nos a pusu. Máma mě učí dělat na tátu "tytyty". A taky už dám dvě kostky na sebe. Sice občas spadnou, ale i to je pokrok.
V kočárku už mě to moc nebaví, nedá se v něm nic dělat. Dobrý je akorát, když se mnou máma vyrazí na bruslích. To potom jedeme s větrem o závod a to mě baví. A taky mě to uspává. Jinak už sabotuju spaní přes den, spím s bídou 1 1/2 hodiny denně a pak jsem večer tááák krááásně protivná. Ale naši to docela zvládají. Teda táta líp, protože ten je se mnou málo. Máma říká, že mě má za celý den plný zuby. Je fakt, že teď se začínám prosazovat a vyžadovat neustálou pozornost. A když není po mém, tak se začnu vztekat. Ukazuju a vztekám se a řvu. Takže se jí ani nedivím. Občas i dostanu na zadek, ale ne moc. Ale fakt mě to naštve a řvu ještě víc. Jinak úspěšně pokračuju v rabování skříní a šuplat všude a štve mě, že v obýváku mi rabování zakazujou. No, jednou na to taky dojde:-)
A to by bylo všechno, ozvu se zase někdy příště...
