Nicol a Vojta Formánkovi

 8.9.2008 No nic moc se s bráškou nezměnilo. Už to začíná být nudné a moje zkoumání a mazlení s ním nabírá na obrátkách, takže naši mě pořád hlídají a okřikují, že mám dávat pozor. Jinak pořád straším po nocích a chodím rodiče budit. No teď za mnou chodí táta, protože máma se stará o Vojtu a to se mi moc nelíbí. Většinou řvu, že chci mámu, ale není mi přáno.... Co se dá dělat, že . Taky krásně frčím na kole, ale musí se mi chtít. A mám novou (starou) kolobrndu, se kterou se dá jezdit i venku. A na procházku chodím se svým malým kočárkem a to jsem pak hrózně důležitá. Když má kočárek máma, nebo babička, tak já teda taky
O víkendu jsme byli na výletě, ale já jsem líná chodit, tak jsem se nosila.Ale jinak to bylo prima.

Na konci měsíce jedeme na pididovolenou, tak jsem na to zvědavá. Jo a málem bych zapoměla. Jsem ostříhaná a každý říká, že mi to sluší .

14.10. No tak nic moc se neděje. Na konci září jsme byli na malé dovolené a já byla děsně protivná. Měli jsme být pryč 4 dny, ale kvůli počasí jsme se vrátili o den dřív. Bylo opravdu hnusně, chladno a poprchávalo. Mě teda nevadilo, že jsme se vrátili dřív, aspoň jsem mohla jít za babičkou .

No a pak velká novina. Byla jsem sama bez našich u babičky v Čermný. Já jsem dokonce sama chtěla jet a ještě o den dřív. Naši mě odvezli už v pátek a přijeli pro mě v neděli po obědě. Babička si nestěžovala, prý jsem byla hodná. Teda až na tu neděli. Jak se objevila mamka, tak jsem se na ni pověsila a už jsem nikoho jiného nechtěla. U babičky jsem chodila do lesa, byli jsme na houbách, chodila jsem na hřiště a drandila na tříkolce. Prostě jsem si to spolu s dědou a babičkou užívala. Tak já tam zase někdy budu muset jet sama, abych si to zase užila .

No už je 19.prosince a já se konečně dostávám k tomu, abych něco napsala. Ono toho teda moc ke psaní není. 17.listopadu tady byla zase Eliška s tetou Martinou a strejdou Dušanem. Tak jsme trošku řádily a povídaly (Eliš se už rozpovídala) a taky jsme trošku brečely, protože já nechci půjčovat svoje hračky. Obě jsme dostaly od našich sadu na malování, tak jsme se do toho s Eliš zabraly a dost jsme si s tím vyhrály. Jen škoda, že když už se konečně pořádně skamarádíme, tak zase musí odjet domů. Musíme prostě přemluvit tetu Martinu, aby tady příště zůstali přes noc.

19.listopadu měl Vojtíšek vítání občánků, tak jsem tam šla s ním a rodiči a s oběma babičkama a dědama. Bylo nás tam prostě spousta. No a představte si, nějakej potrhlej fotograf chtěl, abych se na něj smála . No tak to teda fakt neprošlo. Ale fotky jsou docela hezký.

5.prosince jsme byli u školky podívat se na rozsvěcení vánočního stromu. Hráli tam koledy a děti říkaly básničky a móc se mi to líbilo. Akorát jsem měla strach z čertů, aby tam nebyli, protože zlobím, tak aby mě neodnesli do peklíčka. mamka by mě jim prý nechala. Ale všechno proběhlo v pohodě a dostala jsem i nějakou nadílku. No a teď už se těším na Ježíška, už je to za pár dní, tak jsem zvědavá, co mi přinese. Jo a byla jsem nějak marodná a ještě teď mám rýmu. A taky jsem nakazila mamku a Vojtíška. Tak je mamka mrzutá, protože má taky rýmu a Vojta v noci málo spí. Tak snad se z toho brzo vylízáme a vanoce budou v pohodě.

Tak jsme přežili vánoce a nový rok. Dárků jsem dostala spoustu, akorát je mrzuté, že některé mám společné s bráškou . Ale on si s nima ještě nehraje, tak to zase tolik nevadí. A teď chodím na návštěvy, abych zkontrolovala, co má kdo nového.Jináč u mě nic nového.

 9.4.2009

Tak jsem absolvovala tu prohlíku. Měřím 99cm a vážím 14,8kg. Ale při kontrole očí a sluchu jsem moc (spíš vůbec) nespolupracovala. Očička mě chvíli bavily, ale bylo toho moc. A taky mi byla zima, seděla jsem tam jen v kalhotkách a tílku přes půl hodiny. Ale dostala jsem od sestřičky dva nalepovací obrázky. No a tak jsem si myslela, že k doktorce zase dlouho nepůjdu, ale byla jsem tam za 2 dny zpátky, pže mě mamka nechala očkovat proti žloutence A.No předvedla jsem pěkný řev a nemohla jsem pak chvíli hýbat ramínkem, jak mě bolelo. A za půl roku mě to čeká znovu . No a den před tím očkování tady měla mamka na návštěvu tetu Evu z Prahy s její holčičkou Melindou. Ona je stejně stará jako já, akorát je trošku víc otrkaná z kolektivu, takže jsem se trošku nechytala, Mely měla navrch.

A taky už mám podanou přihlášku do školky a příští týden bysme se měli dozvědět, jestli mě přijmou. Mám to slíbené, tak uvidíme. Už se těším na jejich hřiště. Zatím jenom chodíme okolo a koukáme, jak si tam děti hrají a my s Kubou mezi ně nemůžeme. No a to je zatím vše. Vlastně ne. Málem bych zapomněla. Už několik dní spím na horní palandě a je to fáááájn. Tak zatím....

22.5.2009 Tak už jsem oslavila svoje 3.narozeniny.Dostala jsem spoustu knížek s mými oblíbenými hrdiny (Bořkem stavitelem, mašinkou Tomášem a Krtkem), nějaké oblečení, dětské šminky, domeček s krtečkem a malování. A taky ještě židličku a stoleček pro děti k venkovnímu posezení. A ještě jsme byli na pouti, tak jsem si tam užívala všech možných atrakcí. Na některé se mnou šel taťka a pak i děda. No moc jsem si to užila, měla jsem totiž spoustu sponzorů (tetu Pavlu, dědu, babičku a rodiče). Jo a abych nezapoměla - ta školka mě dopadla, takže 1.září nastupuju.

A bráška už chodí, takže běháme po venku spolu a bouráme spolu bábovičky. A lezeme na klouzačku a já se hádám o houpačku a jsem děsně žárlivá. Jak si ho vezme mamka nebo někdo na klín, tak se hned musím přifařit, páč já jsem tady byla dřív. Tímto končím kapitolu o třetím roce mého života a začínám novou .

PS: V den svých narozenin jsem měřila 101cm a vážila skoro 16kg .